Historie Slovenského ráje
Na světě je mnoho nádherných míst, která lidé nazvali rájem. I na Slovensku máme krásnou přírodu, ale jen jedno místo nese díky svým výjimečným přírodním krásám – hlubokým roklinám, kaňonům, kouzelným vodopádům a tajemným jeskyním – oficiální název Slovenský ráj. Kdo první a kdy nazval tento kus země na Spiši rájem? Existuje několik teorií.
Mnišský ráj
Podle jedné z nich toto území nazvali rájem již před více než 700 lety kartuziánští mniši, když si zde v roce 1299 postavili klášter. V dobových listinách se uvádí poprvé pod latinským názvem paradises, což v překladu znamená ráj.
V listině papežského legáta Gentilisa z roku 1308 je napsáno „domorum cartusiensis sancte Margarite in Lapis Refugii ac paradisi” – to znamená na Skále útočiště.
Církevní učitel Petr Damian však vysvětluje, že „claustrum est paradisus”, tj. každý klášter se považuje za symbol ráje – předsíně nebe na zemi, rájskou zahradu. Zda si tehdejší kartuziánští mniši pod názvem ráj představovali jen klášter nebo i jeho široké okolí, se už nedozvíme.
Ráj v době kamenné
První popisy území dnešního Slovenského ráje pocházejí z 19. století. Výjimku tvoří kronika kartuziánského kláštera na Kláštorisku. I když lidé obývající toto území věděli o jeho krásách, tyto popisy se týkají více jeho hospodářského využití nebo událostí na Skále útočiště.
Až dílo Dr. Theodora Posewitze je průvodcem popisujícím krásy dnešního Slovenského ráje. Dějiny a území centra dnešního Slovenského ráje a Kláštoriska ale známe hlavně z popisu spišských historiků Josefa Hradského a Matúše Pajdušáka. Systematický archeologický výzkum v Slovenském ráji dokládá jeho osídlení od doby kamenné. Lidé zde našli dobré podmínky pro život, tj. vhodné jeskynní prostory, možnost opevnit své sídlo, vodu, dřevo a dostatek lovné zvěře.
Pravěcí lidé se usazovali na březích řeky Hornád. Sídlili na soutoku Hornádu a Velké Bílé vody, Ihríku, Čertově díře a jinde v okolí. Archeologický průzkum Kláštoriska na Čertově sihoti odhalil starší valové opevnění, z nichž jeden val je datován do období 5. století před Kristem. Nálezy ze Zelené hory (předměty z bronzu a železa) u Hrabušic jsou z 3. až 4. století před Kristem. Slované přišli na toto území ve druhé polovině prvního tisíciletí, zakládali zde opevněná sídliště, osady a využívali ho hospodářsky.
Ráj podle Gustáva Nedobrého
Pojmenování Slovenský ráj se poprvé objevilo v časopise Krásy Slovenska v roce 1921 v článku Gustáva Nedobrého, který napsal: „Slovenský ráj. Tímto krásným jménem poctěný je kraj patřící mezi nejkrásnější na Slovensku. Je to v Spišské župě v okolí Hrabušic a Nové Vsi v údolí Hornatu a dalších bočních údolincích. Tento opravdu kouzelný, dosud ne zcela oceněný kout Slovenska, díky zásluze Antona Straku bude oživený, znovu vyznačený.”
Přívlastek Slovenský přidali k ráji pravděpodobně studenti sdružení ve Sládkovičově samovzdělávacím kroužku při Výchovném ústavu chlapců, zaměstnanců Košicko-bohumínské železnice ve Spišské Nové Vsi v roce 1920, kterých národně osvěcovat právě Gustáv Nedobrý, významný slovenský turistický a sportovní činitel, horolezec, lyžařský závodník a zároveň ředitel tohoto ústavu. Jiné prameny uvádějí, že autorem názvu Slovenský ráj je profesor Béla Hajts. Ale o tom není žádný přesvědčivý důkaz.
Od Černé hory po husity
Romantické a kouzelné území Slovenského ráje je pozůstatkem mohutné Silva nigra, tedy Černé hory. Černá hora pokrývala území mezi řekami Hornád a Slaná, jehož centrálním bodem je vrch Kráľova hoľa. Místní geografické názvy a archeologický průzkum Slovenského ráje dokládají, že původní osídlení území bylo slovanské.
Dokazují to názvy roklin, vrchů, dolin, obcí: Havrania dolina, Biela voda - Piecky, Sokolia dolina, Stratená, Biely potok, Havrania skala, Matka Božia a další. Lesy a nerostné bohatství dávaly lidem, kteří zde žili, práci i obživu. Doly na měď, železo, stříbro a další kovy a nekovy – hlína, vápenec, které se zde těžily, umožnily rozvoj hornictví, hutnictví, lesnictví, uhlířství či jiných řemesel.
Po tatárských vpádech ve 13. století se původní obyvatelstvo zřídlo. Obyvatelé z vylidněných vesnic se ukryli v hlubokých lesích a jeskyních. Uherský král Béla IV. osidloval poté zemi kolonisty z Německa, o čemž svědčí pojmenování některých lokalit, vrchů či obcí – Blaumont, Rittenberg, Neudorf, Glac, Flajšer…
Nejrušnější období prožívali obyvatelé Slovenského ráje během husitského hnutí – v dubnu 1433 obsadili husité kartuziánský klášter na Skále útočiště (Kláštorisko). Později během panství Jana Jiskry z Brandýsa nastal rozvoj bratríckého hnutí, stavěly se malá opevnění, která podle vzoru husitů nazývali tábory. Nejznámější byl tábor na Zelené hoře.
Zelená hora (658 m) leží na důležitém strategickém a výhodném místě a byla dlouhé roky důležitým sídlem. Tento původně hrad měl být strážcem bezpečnosti cesty vedoucí ze Spiše na Gemer přes Glac (stará Glacká cesta).
